V úterý dne 27. 10. 2015 od 16 hodiny odpoledne proběhne v Rybářské ulici v Čelákovicích slavnostní odhalení pamětní desky na rodném domě francouzského legionáře Václava Záruby. Pamětní desku slavnostně odhalí Karel Schwarzenber.   VÁCLAV ZÁRUBA (5. 5. 1873 - 9. 5. 1915) Významný čelákovický rodák, který se stal jednou z prvních obětí 1. světové války. Václav Záruba pokřtěný dne 6. 5. 1873 v čelákovickém kostele se narodil jako šestý z osmi sourozenců v Rybářské ul. čp. 154. Jeho otcem byl Václav, matkou Anna, dcera rolníka Růžičky ze Sudova Hlavna. Otec V. Záruby byl v té době jedním z tzv. „faktorů“ s košíkářským zbožím. Od roku 1879 rodina vlastnila dům čp. 213 v Nádražní ulici, dodnes známý jako hostinec „U Najmanů“. Mladý Václav po základní škole odešel na studia do Prahy. Studoval na smíchovském gymnáziu, ze kterého rok před maturitou přestoupil na konzervatoř, obor houslí. Po dokončení studií musel pomáhat otci v obchodě, krátce pak vedl vlastní firmu v Praze. Od mládí poután k hudbě, odešel za svým cílem do Vídně. Tam se nějakou dobu živil jako houslista, ale v r. 1912 již působil v Paříži jako primista – přední houslista orchestru v “Café Vienne“. V Paříži navázal i na spolkovou činnost z rodného města a vstoupil do tamního Sokola. Po vypuknutí 1. světové války se ve vlasteneckém nadšení přihlásil do francouzské cizinecké legie. Byl zařazen jako střelec do 2. pluku k 3. rotě, nesoucí název „Compagnie Nazdar“. Rota Nazdar odjela na frontu do Champagne 22. října 1914. Již po prvních měsících bojů přišla o několik desítek mužů. V druhé polovině dubna roku 1915 byla celá divize převezena k Arrasu, kde byla francouzským velením připravována velká ofenzíva. Útok byl zahájen 9. května ráno po masivní dělostřelecké přípravě. Rota Nazdar byla tehdy ve středu celé útočné sestavy právě v nejhorším úseku. Po této bitvě u Arrasu přestala rota Nazdar úplně existovat, ztracen byl i její prapor. Jedním z padlých byl i střelec Václav Záruba. Poslední jeho známý dopis z bojiště, doručený v lednu 1915 příbuzným v Čelákovicích, je datován 12. 12. 1914. Dopis svědčí o jeho opravdovém češství. Pro ukázku z něho: „Já pevně doufám v Boha, že při tom celém nešťastném roce vše všichni předržíme a jednou přece se ještě shledáme za lepších poměrů, v pravé lidskosti, za kteréž právo my proti jednomu nepříteli bojujeme. Ať žijou Čechy, naše vlast! Zalíbilo-li se pak Bohu, abych i já za právo a svobodu měl prolíti svou krev, jak budou někde v poli v hromadném hrobě složeny mé kosti a Vám, moji drazí, by zbyla jen vzpomínka na Vašeho švagra, bratra, Vendu, Vendu…“. Hrdinství Václava Záruby bylo v minulosti v Čelákovicích již připomínáno. V roce 1935 se slavnostně za účasti tehdejšího ministra národní obrany Bohumíra Bradáče konalo odhalení pamětní desky na budově školy vedle radnice na náměstí. V roce 1940 byla na příkaz okupantů odstraněna a její kov určen pro potřeby válečného průmyslu. Po osvobození v r. 1945 ji nalezl na shromáždišti rekvírovaných zvonů v Praze Na Maninách průvodčí vlaků pan František Červinka z Čelákovic. Dovezl ji zpět a umožnil tak její znovuodhalení dne 28. října 1945. Na škole setrvala do roku 1976, kdy znovu nařídily její sejmutí orgány KSČ. Poškozenou desku získal do čelákovického muzea pan Jaroslav Špaček, bývalý ředitel a její opravu a restaurování zajistil u pana Jaroslava Stracha, vyučeného pasíře u firmy Josef Hönel v Čelákovicích, který se v roce 1935 podílel i na jejím zhotovení. Třetí odhalení pamětní desky za účasti četných vzácných hostů dne 14. října 1990 provedl tehdejší prezident Václav Havel společně s francouzským velvyslancem Jean Gueguinem, za účasti kancléře prezidenta republiky pana Karla Schwarzenberga.    

Evropské dotace jsou zajímavou variantou financování projektů, přesto z nich má řada organizací strach. Abychom obavy zmírnili, sezvali jsme v říjnu odborníky, kteří jsou v problematice kovaní, aby se s námi podělili o své znalosti a zkušenosti.