Semináře nejen pořádáme, také se jich účastníme. V středočeských Sulicích se dne 3. října konala řada seminářů pod souhrnným názvem „Popularizace kompostu“ o čem byla řeč se dozvíte v našem článku.
Výchozí situaci ovlivňuje fakt, že Česká republika je povinna na základě evropské legislativy k postupnému snižování podílu biologicky rozložitelného odpadu (dále BRO - tj. toho, který lze zkompostovat nebo zpracovat v bioplynových stanicích) ukládaného na skládky. Už teď je jasné, že předepsané hodnoty nebude schopna dodržet, resp. už nedodržela kvótu pro rok 2015. Dá se proto očekávat zvýšený tlak ať už na obce nebo na občany na třídění a zpracování BRO mimo běžný systém skládkování odpadu.
Díky ne právě systémovým dotacím je v současné době v ČR nadbytek kapacit kompostáren, problém je rovnoměrnost regionálního pokrytí a získání zdrojů, aby byly tyto kapacity využity, tj. hlavně v třídění.
Snižování množství BRO na skládkách lze dosáhnout jednak předcházením jeho vzniku (domácí kompostování, komunitní kompostárny) nebo oddělenou likvidací v k tomu určených zařízeních (malé a velké kompostárny, bioplynové stanice).
Domácí kompostování – je zdaleka nejideálnější (zdarma, nejsou nutné další finanční, energetické ani pracovní náklady obcí, nezatěžuje infrastrukturu…). V této oblasti chybí osvěta, řada vlastníků nemovitostí, kteří by k němu měli dobrou vůli (což nejsou na druhé straně samozřejmě zdaleka všichni), netuší, co kompostování obnáší, jak se správně provádí, co od něho mohou čekat a po nezdařeném pokusu od něho upouštějí. Na semináři bylo důrazně varováno před pokusy podpořit domácí kompostování nabídkou plastových kompostérů obyvatelům, zejména bez další osvěty. Tyto kompostéry jsou z více důvodů nevhodné, např. dochází až k roztavení plastu působením vysokých teplot vzniklých při kompostování trávy, mají nízkou životnost, kompost snadno vysychá atd.
Komunitní kompostárny – případný zřizovatel musí mít na paměti, že i provoz jednoduchého zařízení bude vyžadovat průběžně náklady na mzdy, provoz techniky apod. Vzniklý kompost může být aplikován pouze na zeleň na veřejných prostranstvích nebo ho je nutné (a složité a ne zcela finančně nenáročné) registrovat jako hnojivo s použitím na zemědělskou půdu, tj. při úvahách o zřízení komunitní kompostárny je třeba uvažovat „odzadu“ – kolik mám veřejných ploch, kam lze kompost dlouhodobě umisťovat.
Kompostárny „malé“ zpracovávající do 150t/rok odpadu a „velké“. Prvním problémem těchto zařízení je ekonomická udržitelnost – podle zkušeností začíná při zpracování cca 6 – 8 tis. tun materiálu na vstupu za rok, do té doby provozovatel dotuje fixní náklady (mzdy, provoz, pojištění a údržbu strojů). Druhým problémem je odbyt vzniklého materiálu – surový kompost je často neudatelný i zadarmo, řešením je např. míchání substrátů, poskytování širších a doplňkových služeb (doprava, terénní úpravy, prodej dalšího zahradnického sortimentu…). V současné době se údajně připravují změny v dotační politice v zemědělství, které by zemědělce motivovaly k většímu využívání kompostů na zemědělské půdě.
sepsala: Mgr. Ing. Eva Neubergová
