Hospic jako nebe na zemi
Více než 90% nemocných si přeje znát pravdu o svém zdravotním stavu, i kdyby se měli dozvědět, že umírají.
Na téma „Abychom umírali tak, jak si přejeme“, probíhala v polovině listopadu na zámku v Brandýse nad Labem beseda odborné veřejnosti, pracovníků místních hospiců i pozůstalých a lidí, kteří by se rádi o hospicové péči dozvěděli víc. Večer pořádala MAS – Střední Polabí ve spolupráci s Domácím hospicem Nablízku a Hospicem Tempus.
Přestože to není téma, které by lidé vyhledávali, a o kterém by se rádi bavili, na tomto setkání se to ani nezdálo. Sál brandýského zámku byl plný. Mnozí pozůstalí neskrývali údiv, co všechno tato služba dokáže nabídnout, včetně lékařského vybavení, se kterým může přijet přímo do rodiny, schopnosti být 24 hodin denně na příjmu a v případě potřeby kdykoliv přijet, i v noci, ale také lidským přístupem. „To snad ani není možný, to byli andělé,“ konstatovalo několik pozůstalých během večera na adresu pracovnic domácího hospice.
Pracovnice hospice přiznávají, že rodiny se často bojí mít svého blízkého doma. Bojí se, že to nezvládnou, že to bude příliš náročné. Ale nejen ony, i pozůstalí, kteří tuto službu využili, přitakávají, že to nebylo tak „strašné“, jak se obávali. Po zkušenostech z nemocnic, kde často pacient neví, jaká je jeho prognóza, jestli má šanci na vyléčení a kolik mu zbývá času, jsou pracovníci hospice první, kdo mají odvahu se s nimi bavit o smrti. Mnozí také potvrzují, že kdyby věděli dříve o péči v hospici a o vážnosti stavu jejich blízkého, neprodlužovali by pobyt v nemocnici. „Hospic, to bylo najednou nebe na zemi,“ vzpomíná Petra Pospíšilová, když maminku svěřila do péče Hospice svaté Zdislavy v Liberci. Pozůstalí také neskrývali obdiv k pracovnicím hospice, které samy mají děti, někdy i celkem malé, ale jsou k dispozici 24h denně, 7 dní v týdnu, o svátcích a volných dnech. Večer se nesl v duchu slz a dojetí, ale i radosti a vděčnosti. Někteří ještě neodkázali o svém příběhu mluvit, ale jsou připravení, že až čas zahojí rány, tak budou. Protože udělali zkušenost, že umírání nemusí být tak těžké a smutné – dokonce se někteří i smáli – jen je důležité postarat se, aby probíhalo „tak, jak si přejeme“. A podle průzkumů Domácího hospice Cesta domů (ve spolupráci s agenturou STEM/MARK) vyšlo najevo, že 78 % Čechů si přeje zemřít v domácím prostředí.
Více informací o hospicové péči v našem regionu najdete na www.hospic-lysa.cz a www.hospictempus.cz
KATEŘINA ŠŤASTNÁ
